Kostel sv. Rocha, Šebestiána a Rozálie stojí v severozápadním cípu Olšanských hřbitovů v sousedství dnešního Olšanského náměstí. Výrazná dominanta rušné pražské křižovatky není Pražanům i mimopražským neznámá, ale málokdo z okolojdoucích tuší, že kostel je pravidelně několikrát týdně v rámci bohoslužeb přístupný a otevřený.
Byl postaven v letech 1680 až 1682 jako účelová stavba – morová kaple, a sloužil spolu s okolním hřbitovem k poslední cestě obětí morové epidemie, která tehdy v Praze řádila. Stavba je v nejstarší části Olšanských hřbitovů, které v době vzniku kostela byly daleko za městskými hradbami pražskými, v místě usedlosti a osady Wolšany.
Jde o barokní elipsovitou kopulovou stavbu, kterou zřejmě projektoval proslulý architekt J.B.Mathey a realizoval stavitel J.Hainric. Její vnitřek je členěn arkádami, nad nimiž se táhne galerie. Hlavní novorenesanční oltář navrhl Antonín Baum roku 1879, kdy byl obnoven celý interiér. V jeho centru je obraz staršího data, rozdělený do dvou vertikálních pásem. V horním je Královna nebes Panna Maria s anděly, v dolním pak svatí patroni, pomáhající při morových epidemiích – sv. Roch, sv. Šebestián a sv. Rozálie. V pozadí obrazu je možné spatřit hrůzy, způsobené morovou zkázou.
Cenný je i pravý boční oltář Panny Marie zdobený obrazem J. Heřmana a na opačné straně umístěný oltář svatého Josefa spolu se sochou svatého Jana Křtitele, která pochází ze Švýcarska. Obrazy křížové cesty maloval G. W. Weis roku 1854 podle Führichových kreseb, zatímco velkou fresku nad vchodem do sakristie, která znázorňuje litanii, vytvořil roku 1766 J. Steter. Nejstarším dochovaným předmětem v kostele je barokní cínová křtitelnice z roku 1595 od cínaře Matouše Voříška z Roudnice nad Labem.
Při výstavbě komunikací na Olšanech byla zbořena část hřbitovní zdi, za níž kostel sv.Rocha stával, stejně jako musela výstavbě ustoupit stará fara. A tak dnes stojí tento kostel (lidově pro svůj tvar nesprávně nazýván také rotunda) volně uprostřed zeleně.
Kostel je velmi zajímavá stavba s nevídanou stavební a architektonickou lehkostí a s velkým vnitřním nábojem. Většina mobiliáře kostela pochází z konce devatenáctého století. Rekonstrukce z let 2005-2006 zanechala v kostele neobvykle zdařilé nové architektonické prvky (oltář, zpovědnice a vstupní kované dveře s vitráží), které zvláštní krásu celé stavby jen umocňují.

Betlémář (64/2018, Roda)